Milý Jindro !
Cos mi to chlapče udělal ! I když jsme v poslední době spolu moc nemluvili a na setkání spolužáků jsi nejezdil, přikládal jsem to nejen Tvé starosti o zdraví syna, ale i vlastním zdravotním problémům. I když mě to moc mrzelo, respektoval jsem to a věřil, že se jednou ozveš a budeš opět tím starým dobrým Jindrou.Ta naděje definitivně mizí, zůstaneš jen v našich vzpomínkách.
Ty se mi často vracejí do mladých let, vidím Tě před očima s vždy upravenou a neodmyslitelnou "nacukrovanou" patkou, naše společné taneční u mistra Landy, návštěvy koncertů orchestru Karla Vlacha. Později, to už v nedávnu, Tvoje návštěvy u nás doma - vždy s košíčkem krásné, vlastnoručně vypěstované zeleniny nebo lahvinkou kvalitního vína, se sadbou rajčat, kterou jsi sám vypěstoval, nebo stálou starost o zásobování rodiny meruňkami z Třebenic. Těšil jsem se i na naše společné cesty na srazy a samotná setkání, jak jsme spolu připravovali Nelahozeves a mohl bych pokračovat dalšímí vzpomímkami.
Ty vzpomínky nikdy nezmizí, v mém srdci zůstaneš a budeš hrozně chybět.
Sbohem, kamaráde, loučím se s Tebou a je mi hrozně smutno !
Jirka Neumann

Je tomu pár hodin od chvíle, kdy jsme se rozloučili s Jindrou. Smutečního obřadu v kostele se zúčastnilo pouhých šest bývalých spolužáků ( Miloš Černý, Pavel Hrdina, Emil Medek, Láďa Procházka, Vašek Zamazal a já). Otevřeně - trochu mě to zklamalo. Jindra byl přeci velmi oblíbený a Kralupy nejsou tak vzdálené. To si ale každý musí vyřešit sám se sebou.
Přiznávám, že nejsem zrovna příznivcem církevních obřadů a církví vůbec, musím ale zároveň uznat, že tento obřad byl důstojný a dával každému možnost zahloubat se sám do sebe, probírat se vzpomínkami na Jindru a s bolestí sledovat ten velký smutek, který prožívala Jindrova rodina. Ta rodina, na kterou byl Jindra velmi hrdý a pyšný na to, čeho hlavně jeho děti dosáhly. S lítostí jsem hleděl na zdrcenou paní Janu, manželku Jindry, která s ním prožila neuvěřitelných padesát dva roků a věřím, že ne vždy slunných a která s ním byla až do jeho posledních okamžiků.
Musím poděkovat nejen technickému pokroku, ale i vám spolužákům, kteří jste tak rychle rozšířili zprávu na internetu, protože parte, odesílané ze sedmnáct kilometrů vzdálených Kralup dne 9.2. jsem našel v poštovní schránce právě při návratu z pohřbu, a tak bych Jindru nemohl na jeho poslední cestě doprovodit.
Dnes v noci jsem nemohl spát a v hlavě mi probíhala znovu ta sekvence, nad kterou se mi chtělo chvílemi pousmát, chvílemi smutnit a bohužel, chvílemi až mrazilo - společné foto Jindry a Vaška Zálohy.
Přejme všichni Jindrovi klidný spánek. V našich srdcích zůstane, nikdy na něho nezapomeneme.
Jirka Neumann